Jan Rusňák ve foyer VČD

2.9.

Jan Rusňák ve foyer VČD

Jan Rusňák ve foyer VČD

Na počátku jubilejní 100. sezóny můžete chvíle před představením a o přestávce strávit ve foyer Východočeského divadla v Pardubicích (VČD) prohlídkou díla akademického malíře Jana Rusňáka. Výstava jeho obrazů potrvá do poloviny října, do premiéry Markéty Lazarové v režii Jiřího Seydlera. Jan Rusňák se narodil 19. prosince 1911 v Podolí u Brna a zemřel 13. července 2001 v Pardubicích. Své dětství prožíval na jihu Moravy, už jako chlapec chodil do polí a kreslil okolní přírodu a lidi při práci. A právě na těchto motivech z mládí začal utvářet svůj osobitý umělecký charakter. První výtvarné vzdělání získal v Brně při studiu kresby a malby ve Škole uměleckých řemesel u profesora Františka Süssera. Ve studiu dále pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1936–1940, 1945–1946) ve speciální třídě profesora Vratislava Nechleby, významného představitele českého portrétního umění, kde v letech 1946–1948 působil jako odborný asistent. Na Akademii výtvarných umění si zdokonalil své technické základy pro svoji pozdější figurální tvorbu. V poválečném období hledal klid ke své práci a přestěhoval se se svou ženou, Jarmilou Rusňákovou, rozenou Tomkovou, absolventkou Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze, do krkonošského městečka Žacléř. A právě zde vznikla celá řada velkých figurálních kompozic s motivy horníků, které ztvárňoval při práci i v době jejich odpočinku. S olejem „Podobizna horníka“ úspěšně vystavoval na První celostátní přehlídce československého výtvarného umění let 1949 až 1951 v Jízdárně Pražského hradu. Figurálním motivem z hornického prostředí „Dva z nejlepších“ se představil v Praze a Bratislavě na dvou celostátních výstavách „Výtvarná úroda 1950 a 1951“. V portrétech i figurálních kompozicích mu nešlo jen o přesné zpodobnění portrétovaného, ale hlavně o vyjádření jeho charakteristiky. Jeho malba vycházela ze zjednodušení linie a plochy a ze zesílení funkce barvy, kresba byla navenek neviditelná, ale přesto všudypřítomná. V portrétním období jeho tvorby často najdeme obrazy oslavující mateřství a jeho symboly, ženu a dítě. Vznikl tak celý cyklus kreseb a obrazů plných vroucího a čistého citu. Nedílná část jeho tvorby je také věnována květinám a květinovým zátiším. V nich se projevuje zvláštní cit pro barvu, ušlechtilost tvaru a jistotu ve vyjádření hmoty. V letech 1951–1963, kdy žil v Chocni, je jednou samostatnou kapitolou jeho umělecké činnosti. Choceňské prostředí přineslo i určitý zvrat v jeho tvorbě. Obracel se k přírodě, ale krajinu tohoto regionu viděl jako málo romantickou, proto ji oživoval pohybem a prací. V tomto období se stal malířem vesnice. Z jistých tahů jeho štětce je cítit, že tomuto prostředí rozuměl. Nechlebova škola se v umělcově tvorbě opět uplatňuje ve figuře. Vznikly tak vynikající kresby i rozměrné obrazy naplněné motivem lidské práce. Za cyklus pěti kreseb „Zemědělství“ získal v roce 1960 Čestné uznání ministerstva kultury. Od roku 1963 až do své smrti žil a tvořil v Pardubicích. V těchto letech maloval zátočiny a slepá ramena Labe, venkovské střechy skryté do zeleně, ztvárňoval Polabí s dominantou Kunětické hory, uchvacovaly ho malebné štíty renesančních domů pod pardubickým zámkem. Inspirační podněty čerpal nejen z domova, ale i ze svých cest do bývalé Jugoslávie, Švýcarska, Itálie a Holandska. Jeho obrazy jsou komponovány expresivní zkratkou, mají pevný kompoziční řád, nic není ponecháno náhodě. Chvějivá čára naznačuje obrys a vše ostatní dokončí jakoby lehce nahozená, vlhká barevná skvrna. Jeho umělecká tvorba byla cílevědomou a odpovědnou prací. Důsledný postup od skic k obrazu byla cesta, kterou nikdy neopouštěl a která charakterizovala jeho náročnost k vlastní tvorbě. Spolu s talentem tak vytvořily pozoruhodné umělecké dílo.

Další zprávy z kategorie "Kultura"

23.2.

Blíží se XII. ročník GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích

Dalších 15 představení diváky čeká v programu na Malé scéně ve dvoře, v Kulturním domě Hronovická i v Městském divadle.

Kultura celý článek
3.4.

Brouk v hlavě se vrací na pardubické jeviště

Do Pardubic vrací i režisérka Lída Engelová, která před pěti lety zabodovala komedií Ten, kdo utře nos.

Kultura celý článek
11.4.

Východočeské divadlo Pardubice se rozloučí s inscenací Až na věky

V pátek 12. dubna se na velkém jevišti Východočeského divadla uskuteční derniéra hry anglického dramatika Richarda Beana Až na věky, kterou v Pardubicích inscenoval režisér Radovan Lipus.

Kultura celý článek
18.11.

Na jabkance se jezdí do České Třebové

Tradici Jabkancové pouti se nadšencům podařilo obnovit až v 60. letech minulého století.

Kultura celý článek
18.7.

HISTORICKY DRUHÉ SVÍTÁNÍ Z OCHOZU RODNÉ SVĚTNIČKY BOHUSLAVA MARTINŮ SE BLÍŽÍ

„Bylo to úžasné, opravdu romantický zážitek. Nejdříve jsme nevěděli co čekat, ale když se slunce v dálce vylouplo a začalo pomalu stupat, do toho snídaně a výklad o tom proč vlastně rodina Martinů tady nahoře, v tom malém prostoru žila tolik dlouhých let, říkáte si, zda i oni stáli tam kde teď my a pozorovali východ nebo západ slunce, co si asi povídali a co se jim honilo hlavou, děkujeme za tento hluboký zážitek,“ o své dojmy se podělila návštěvnice věže Jana (48).

Kultura celý článek
29.9.

Vysokoškoláci mohou do divadla za výhodnou cenu

Sezónní předplatné skupiny V bude obsahovat tři v současné době nejvyhledávanější tituly.

Kultura celý článek
Webdesign a webhosting: Webovy servis - SEO - Váš hosting